NaNečisto

Je středa první březen sedm hodin večer, organizační tým se schází ve sborovně mostecké ZUŠ F.L. Gasmanna, přípravy vrcholí – první spacáky jsou už rozložené ve třídách, velký sál je vyklizen, stánek naplněn limonádami. NaNečisto slaví 18 let své existence – za tu doby se festival přesunul z jednoho města do druhého, vyměnili se organizátoři i pravidelní návštěvníci, v tom důležitém zůstává stejný – pro mnohé soubory je to festival, kde jejich inscenace spatří poprvé světlo světa a představí se odborné porotě a divákům. 18 let už si z NaNečista soubory odnášejí zpětnou vazbu nezávislých pozorovatelů a připravují se na přehlídky postupové. Organizátoři se těší na příjezd hostů, nové zážitky, divadlo, inspiraci, nostalgii, na genia loci… Díky! Divadlo pořád žije!

T: 18. ročník Nanečista začíná, jak se cítíš?
D: Chceš pravdu, nebo aby to bylo hezký? (smích)
Vystresovaně a unaveně. Ale to je jen teď, ta nervozita dne předtím. Až se to rozjede, určitě všechno klapne. První den je nejnáročnější, poznáme na něm, jak dobře, jsme byli připraveni, ale mám kolem sebe super lidi, i když všechno nevyjde, tak jak má, zůstane dobrá nálada. To je důležitý.

T: Co by se mělo stát, aby sis řekla: “JO! Stálo to za to!
D: Aby přišli diváci, aby si to užili, a aby byla fajn atmosféra, přála bych si aby si to lidi užili  a nachytali inspiraci,  uvolnili se.

T: Co by sis přála po sebe?
D: Mně udělá radost tohle.
(pozn. red. Dominika je skromná holka! Udělejte jí radost, že budete mít radost!)

T: Jak ses k organizaci vlastně dostala?
D: Pavel mi řekl: „Hele budeš organizovat Nane.“ Tak jsem na něj chvíli koukala, že teda asi jo. Už se mi to trošku slejvá, pracovali jsme na vyúčtování, dávali jsme něco dohromady. Ptal se mě tedy, jestli to přeberu, že si myslí, že to zvládnu, byla jsem trochu v rozpacích, ale ta výzva se mi líbila, chtěla jsem to zkusit a šla do toho!

T: Jak dopadlo tvoje první Nanečisto?
D: Myslím, že na každém festivalu je nějakej zádrhel, věci co se musí vyřešit, co se nečeká. Bylo to ještě v Liberci – městě, který vůbec neznám, dřív jsem tam na Nane jezdila jako host, věděla jsem jen zhruba do čeho jdu. Najednou jsem měla tu zodpovědnost, je to náročný, ale vyzkoušela jsem si to a zjistila, že zvládnu víc než jsem od sebe očekávala. Byla to obrovská úleva, když jsme pak jeli domů a já věděla, že je to hotový a proběhlo to v klidu. Ta další Nanečista v Liberci už byla náročnější, tak jsme ho přesunuli do Mostu, kde jsem doma. Zpětně už si ani nedokážu představit pořádat to někde jinde.

T: Přinesla ta zkušenost něco i v osobním životě? 
D: Já si myslím že nebýt téhle organizace, nezvládla bych ani svojí práci, dřív jsem se bála zvednout telefon a zavolat na úřad a všechno mě děsilo, mluvit s cizíma lidma a tak.. Když člověk dělá festival, naučí se prostě spoustu těch měkkých dovedností, co využije vždycky – vytrvalost, dotahování věcí, trpělivost a takový pozitivní nadhled na jakýkoliv problém

T: Poslední věc – tři asociace ke slovu divadlo!
D: ……………………..
(pozn. red.: Už bylo 23:30, Domča se nevyjádřila, zkusíme to znovu za rok. Možná potřebuje trošku inspirace – hoďte jí pár povzbudivých slov, nápadů, asociací do schránky v předsálí. Díky!)