Rubrika: Článek

Recenze:

Poslední představení sobotního dne nám ukázalo Mladivadlo z Litoměřické ZUŠky s inscenací Snad bude lepší mlčet. Obdivuji, že chlapecká část souboru se nenechala přebýt ženskou přesilovkou. Ze začátku představení jsem si myslel, že dívky, které se objevují v železných rámech, jsou části mysli jedné dívky. To se v průběhu změnilo, a pak jsem v tom měl guláš, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Texty, které zazněly, pro mě fungovaly působivě a měly jednoduchou myšlenku. Slova, která zazněla, byla pronášena ladnou formou. Jednotlivé kostýmy dopomáhaly k upevnění charakterů všech postav. Herecký výkon pro mě ze všech stran byl působivý. Hodně rychle mi to uteklo, ale od konce jsem si sliboval trošičku víc.

Rozhovor se souborem:

Z čeho jste čerpali?

Eliška: „Přišla s tím Lenka, která přinesla knížku textů od Mňágy a Žďorp. Z toho jsme složili text, ale hlavně Lenka. Jsou to převážně texty písniček.“

Jak jste si řekla, která dívka bude mít jakou roli?

Gabča: „Dohodly jsme se na tom, komu se co bude líbit víc. Které postava pasuje lépe ke komu. A kdo se v čem najde.“

Lenka: „Ono to nějak ještě vyplynulo z těch textů, že jsme měli představu o třech dívkách a jaké charaktery to zhruba budou.“

Holky a kluku, máte nějaké podobnosti mezi vámi a vašimi rolemi? Dali jste jim jména?

Eliška: „Já se ztotožňuju s mojí postavou v některých věcech. Jsem optimistická jako moje role. Jmenuje se stejně jako já. Eliška.“

Gabča: „Já to mám asi podobně s mou postavou. Taky se s ní v některých věcech ztotožňuji, protože nejsem úplná holčička. A jmenuje se stejně jako já, Gabča.“

Barča: „Jsem Barča. Mně přijde, že moje postava je mnohem víc zlá, než jsem já v reálu. Teda doufám. Ale připadá mi, že se s ní ztotožňuju, když říká, že se prochází městem a přemýšlí, kdo je. To mi přijde, že jsem trošičku já.“

Marek: „Moje postava se taky jmenuje stejně jako já. Jsem Marek. Já se neztotožňuju se svojí postavou úplně moc, protože je až moc v depkách a moc smutnej ze všeho. Jediná věc, kterou máme společnou je, že dělá věci, kterých potom lituje.“

Jak dlouho jste zkoušeli?

Eliška: „Začalo to na podzim roku 2017. Jenže jsme se v roce 2018 moc nescházeli. Až ke konci roku 2018 jsme se začali scházet a zkoušíme to až do teď.“

Lenka: „Ještě dodám, že to vzniká v hodinách, které mají 45 minut a jsou jednou za čtrnáct dní.  Takže většinou se tam nesejde celá čtveřice. Proto to má tak dlouhý proces. Už jsme to jednou hráli v červnu 2018, pak jsme na základě zpětné vazby pracovali v letošním školním roce.“

Publikum:

„Stručné a výstižné.“

„Hezky zpracované. Každá postava byla jiná a ty charaktery mi sedly na herečky.“

„Špatně jsem to pochopil, ale bylo to hezké. Pohled na divadlo je velmi subjektivní.“

Diskuse:

• Funguje sentiment
• Nápad
• Herecky vyrovnaní
• Proč rámy? – Jsou důležité
• Skvělý herec, interpretační schopnosti
• Texty dobře vnímali jak lidé, kteří Mňága a Žďarp znají, tak i ti, kteří ne.

 

Ledvina, transport emocí, kapela Pink Flow – to vše jsou slova, která můžete v intervalu deseti minut zaslechnout pouze na semináři s Honzou Mrázkem. Projeli jsme se na hudební flow. Naprosto nesourodá skupina divadelníků se naladila na stejnou vlnu, kterou jsme zneužívali, využívali a milovali po celé tři dny. První dopoledne jsme se seznamovali s ostatními ale zároveň více poznávali sebe samé, za mě mi těchto pár hodin velmi dalo. Učili jsme se pracovat s chybou, rytmem, energií a zakončili to jammovacími sessions, při kterých jsme se sblížili jak jen to šlo. Všichni jsme se při semináři skvěle bavili, uvolnili se a na jeho smutném konci děkovali Honzovi, že nám toto umožnil.

Recenze:

Soubor Okno do zdi ze ZUŠ Kralupy nás v sobotu potěšila inscenací O pohádce nejlepčejší. Myslím, že všichni diváci si odnesli příjemný zážitek plný výborného humoru. Oceňuji, že si ze sebe v takhle mladém věku děti dokáží udělat legraci. Na otevřenosti a neformálnosti celého představení dodávala kytara v obecenstvu. Oceňuji bizární kostýmy a rekvizity, jež
skvěle dotvářely nadsázku inscenace. Roli znuděného dítěte, které mělo pohádkou provádět jako skřítek jsem shledala naprosto geniální. V neposlední řadě jsem obdivovala fakt, že poukázali na typické problémy v amatérských souborech.

Rozhovor se souborem:

Co vás na hře zaujalo?
Můžeme si dělat ze všeho srandu. Mám velký problém se v zákulisí neřehtat.
Jak jste pracovali na sehranosti souboru?
Celá hra nás velmi baví, takže to šlo samo.
Jaký je věk nejstaršího herce?
Našemu záskoku je 19 let, ale jinak nejstarší člence souboru je 14.

Publikum

„Úspěšný kindercringe, ocenil bych to, že si dělají srandu sami ze sebe a vědí to. Je skvělý, že jsou poprvé na jevišti“

„Představení na hodně velké oddychnutí“

„Nevím, co si mám o tom myslet, netuším, půlku jsem byl v tranzu. Nevím, co tím bylo myšlené. Asi chápu, že si to mělo dělat srandu ze školkovských představení, ale fakt nevím“

Diskuze

• výborný ,,casting”
• oceněni nadsázky, ironie
• skvělá dynamika
• neformálnost
• skvělý vtip s přechodníky

Recenze:

K citlivému tématu se vyjádřil soubor Lososáci s inscenací Pšt podle knižní předlohy ,,Řvi potichu brácho”. Námět se mi zdál velice zajímavý. Dívka s autistickým bratrem se snaží, aby ho společnost viděla jako člověka, bohužel k tomu není většina příliš nakloněna. V inscenaci se objevilo spoustu skvělých nápadů, ale bohužel se mi zdálo, že nebyli plně rozvedeny a mohlo by se s nimi dál pracovat. Herci by se mohli ještě více zaměřit na
podstatu své role, ale líbilo se mi, jak herec zahrál bráchu Pam.

Rozhovor se souborem:

Jak jste se dostali k této knize?
Chtěli jsme dělat téma sourozenectví, a jelikož pár členů souboru knihu nezávisle na sebe četli, stala se jedním z názorů.

Přispěla práce s tímto tématem k něčemu ve vašem životě?
Já jsem se třeba dozvěděla naprosto novou informaci o své spoluherečce, které je toto téma blízké, jelikož se s ním sama ve všedním životě setkává. Také jsem na to získala bližší pohled.

Jak jste přišli na název souboru?
Je to interní fór. Odešel od nás jeden člen, který se jmenoval Losos. Poté, co odešel se stěny naší třídy vymalovaly lososovou barvou a Ester řekla, že to bude jeho krev. Od té doby si z ní utahujeme, že se ho ,,zbavila”.

Publikum

„Já předlohu znám a přišlo mi to jako slabý výňatek z tý knížky, protože ten příběh je hodně zajímavý a dobrý a přišlo mi, že tohle bylo hodně ořezaný a ztratilo to to kouzlo.”

„Za mě by to chtělo mnohem víc pracovat s tempem a rytmem a aby to bylo svižnější.”

„Mně to přišlo lehce těžký, ale ten kluk, co hrál toho bráchu byl neuvěřitelnej. Čekal jsem, že je i v realitě autista. To téma na mě ale dávalo moc velký tlak.”

Diskuze

• více pracovat s temporytmem
• zdlouhavé, upadala energie
• příliš aktivní negativity
• neprobíhá komunikace mezi herci

Recenze:

Prvním představením dnešního dne byly Dvě láhve od souboru Něžná facka. Směsice poezie a jiných různorodých textů zapříčinila, že divák z představení rozhodně neodcházel se špatnou náladou. Komunikace mezi herečkama byla dobrá, hezky na sebe reagovaly.
Zároveň bylo z jejich přednesu poznat o čem mluví, což ještě víc podtrhlo myšlenku inscenace. Naprosto jednoduchá scénografie, ve které byly využity jen dvě stoličky, jasně ukázala, že méně je někdy více.

Diváci:

„Mě překvapilo, že se mě to takhle dotklo, protože kdyby mi to někdo převyprávěl, tak si nemyslím, že by se mě to dotklo. Ke konci jsem měla husinu. Viděla jsem v tom sama sebe a bylo to super. Moc se mi to líbilo.“

„Mně se líbil nadhled holek, že celou dobu byly nad věcí. A jejich přirozenost.“

„Líbil se mi jejich zpěv a bylo to moc vtipný. Hodně jsem se zasmála a bavilo mě to.“

Rozhovor se souborem:

Jak probíhalo hledání textu?
„Proces byl dlouhý, pracovali jsme na něm asi půlku času, co jsme dělali to představení. Zhruba čtvrt roku, možná déle, jsme jen projížděli knížky, co jsme měli na dramaťáku a nějaké z domova a hledali jsme texty, co se nám líbí a vystihují nás a ty jsme pak lepili na sebe.”

Jak probíhal proces vytváření inscenace?
„No tak v podstatě obojí a zároveň ani jedno, bylo to tak, že jsme zkoumali, jak by ty texty mohly na sebe navazovat a co bychom chtěly, aby byla ta hlavní myšlenka, co se tam nese a různé sekce jsme vyřešili, ale od premiéry jsme to dost překopali a budeme to překopávat dál, takže tohle rozhodně není finální verze.”

Kdo přišel s návrhem dělat tento typ představení?
„S tím jsme přišli sami.”

Diskuse:

• Přirozený projev
• Neseděla Cesta
• Fungování vtipů a parodování písniček
• Oceňují výběr

Recenze:

Nonsensové představení jsme si druhý den festivalu vychutnali od dívčího souboru Žlutý citrón. Hravá inscenace mě hned od začátku zaujala jednoduchostí scénografie, jež tvořily bílé dřevěné boxy. Oko potěšily i zářivé barvy, které na bílém podkladu vynikaly. Potěšilo mne, že jsem se dočkala skvělého využití všech rekvizit a scénografie. Za zajímavý prvek považuji peříčka, ale i barevný plážový balón. Nonsense je pro mě převážně o souhře herců, tu dle mého herečky zvládly na výbornou. Chtěla bych ocenit také práci s gradací a živou hudbou. Celkově na mne představení zapůsobilo velice dobře a stalo se příjemným osvobozením od vážnějších témat.

Rozhovor se souborem:

Jak dlouho už pracujete jako soubor?

Druhým rokem. Velmi jsme se sblížily.

Co pro vás toto představení znamená?

Chtěly jsme hrát něco, kde se vyhrajeme. Rády spolu trávíme čas a také nás zaujalo divadlo poezie, kterému jsme se chtěly věnovat.

Jak jste se dostaly k nonsense divadlu?

Zalíbila se nám dětská poezie, vybraly jsme básničky, které nás zaujaly. Snažily jsme se ořezat text tak, aby to zapadalo, ale pak to přestalo dávat smysl.

Publikum:

Hrozně se mi líbilo, jak si vyhráli se všema těma aspektama, nástrojema a vším, co používali a rekvizitama. Úžasnej výkon.“

„Bylo to hezký. Mám z toho hezký pocit, příjemně to působilo.“

„Mně se to líbilo, bylo takový barevný a hravý.“

„Bylo to velice dojemné a líbilo se mi, že tam zakomponovali hudbu a ty konfety.“

Diskuse

• Jednoduchá scénografie, která zaujala
• Dobrá komunikace mezi herečkami
• Chvílemi není jasná návaznost
• Určit kde jsme, aby se divák neztrácel
• Objevoval se chvílemi falešný akcent

Recenze:

,,Konečně někdo, kdo po divákovi očekává subjektivní názor a nic jiného,” přesně takhle bych vystihla ojedinělý výstup Andreho z Liberce. Přikláním se k té straně diváků, která toto pojetí respektuje, ba dokonce ho vřele přijímá. Už když jsme přicházely na scénu, vše působilo poněkud ponuře, tajemně a když představení začalo zvláštním svíjením herce, vyvolávalo to ve mně pocit, že se ocitám na vlakovém nádražím plném zoufalých narkomanů. Později jsem si tam našla motiv člověka, který se motá v začarovaném kruhu drogové závislosti, kvůli níž přišel i o lásku a jakoukoliv jinou radost v životě. Tento pocit jsem si udržela po celé představení. Po následné diskuzi jak s ostatními diváky jsem zjišťovala, že témata si v tom nacházeli všichni naprosto různá, zazněli nacisté, technika, či vliv společnosti. Chtěla bych vypíchnout také trojúhelník na scéně, ve kterém se herec pohyboval a právě ten tolik asocioval koloběh života.

Rozhovor se souborem:

Jak jsi přišel k námětu inscenace?

Hodně píšu – poezii mnoha žánrů. Přesto to celé vznikalo na principu náhody, protože jediné, co na světě dobře funguje, je chaos. Vše je to součástí tří fragmentů pod názvem NEON  [2.19], které jsem si tento rok “zadal”.

Co značil trojuhelník?

Nechávám lidi ať si to domyslí. Pro každého je to něco jiného.

A co téma celé inscenace?

Rád bych,aby si v tom každý našel něco svého, vždyť i já to pokaždé hraju s jiným pocitem.

Publikum:

„Je to představení, o kterém je těžké mluvit, což mám rád a napadá mě teď jen to, že jsem šťastný, že jsou lidi, kteří dělaj tyhle věci.“

„Mně přišlo, že si prošel nějakým těžkým zážitkem a že tohle zažíval, takže to převedl do herecké podoby a takhle nám to ukázal.“

„Já přemýšlím, jestli kdo je větší blázen, jestli ten, kdo to dokázal dát dohromady, nebo já, který hodně tápe k tomu, aby to dokázal pochopit.“

Diskuse:

• Nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl.
• Každý si v tom najde něco svého.
• Po dvou minutách mi spadla brada a po zbytek představení zůstala dole.

Recenze:

Druhou inscenací, kterou jsme měli možnost vidět, bylo Tabák je tvé alibi od souboru Čistírna, který na NaNečisto dorazil poprvé. Diváci byli vtaženi do příběhu muže, který je obviněn a neprávem odsouzen. Inscenace byla plná dobrých vtipů a nápadů, které pobavily a příjemně vtáhly zpět do děje. Přestože se ale v představení nacházely tyto vsuvky, divák se chvílemi ztrácel. První a druhá scéna má mezi sebou velkou mezeru ve smyslu toho, že se z ničeho nic ocitáme naprosto jinde, s jinými postavami a vlastně netušíme, co se děje a proč. Člověk pak nemá šanci úplně do detailu pochytit to, co se nám soubor snaží sdělit, protože se mezitím snaží pochopit, co se zrovna na jevišti děje. Mile mě ale potěšila práce s projekcí, videa pobavila a splnila svůj účel.

Publikum:

„Delší dobu mi to přišlo zmatené, chvilku jsem ani nevěděl o čem to je. Netušil jsem, že se tam budou objevovat věci ohledně dezinformací. Bohužel se mi nepodařilo odhalit nějakou hlubší myšlenku.“

„Líbilo se mi to a místy mi to přišlo vtipný. To téma je pravdivé a aktuální.“

„To pojetí představení mě zaujalo, i když mi možná trochu utekla pointa. Mělo to smysl a určitou myšlenku, která se mi předala, ale nechápu ji.“

Rozhovor se souborem:

Jedná se o autorskou tvorbu?

„My se inspirovali knížkou Holčička a cigareta, ale jinak ty scény a scénář jsme si vymýšleli sami a některé věty jsou teda vytažené přímo z knížky.“

Jak jste došli k tomu, že chcete zpracovávat toto téma?

„My se na začátku roku hodně dohadovali, co se bude dít, potom přišel jeden člen s tím, že našel tuhle knížku, tak jsme si ji všichni přečetli a zjistili, že bychom ji chtěli ztvárnit.“

Bylo náročné vytvářet tuto inscenaci?

„Bylo složité z celé knížky vybrat důležité body, které vystihují to téma a aby to bylo pochopitelné v tom jednom celku. Pak se to nějak táhlo, sepsali jsme si co je důležité a pak jsme to do toho stavěli.“

Diskuse:

• Ztracenost mezi první a druhou částí – chybí tam návaznost
• Zvážit, zda musí bát v představení záznam dětí
• Zvážit, jak se vlastně nahrávka dostala ven
• Zaměřit se na odbourávání se
• Zapracovat na přednesu
• Skvělý nápady a vtipy

Recenze:

Prvním představením druhého festivalového dne byla Válka s mloky od souboru HOP – HOP.  Soubor se za relativně krátkou dobu snaží divákům předat zjednodušenou a zpřítomněnou verzi klasického románu od Čapka. Hlavními tématy, která si vybrali, jsou jak očividná fyzická tak i skrytá moc a manipulace. Tichý svět mloků, vyjadřovaný jen za pomoci pohybů je střídán kontrastní skrumáží reklam a televizních vstupů, které zpřítomňují Čapkovi útržky z novin. Začátek inscenace je velice působivý a přesný, atmosféru podtrhuje chorál. Dobrá volba hudby a pohybu je však ke konci představení rozmetána scénicky nefungující válkou mezi mloky a lidmi. Inscenace je plná hezkých, ale i kontrastních obrazů, například kdy po nekorespondující písni od kapely Slipknot na sobě umírají mlok Andy a Kapitánka Van Tochová.

Rozhovor se souborem:

Kdo přišel s nápadem ztvárnit Válku s mloky?

„My si zvolili téma, náš vedoucí pak přinesl tuhle knížku a my nakonec vybírali mezí mloky a My děti ze stanice zoo.“

Jaká byla cesta dojít k tomuto celku, který jsme dnes měli šanci vidět?

„Počítal jsem s tím, že to bude muset být hodně střihová forma, protože i ta knížka je hodně střihová a ty kapitoly nejsou řazený jako souvislá linka. Akorát jsme vybírali, s čím se nám bude nejlépe pracovat. Hodně nás bavilo dělat ty reklamy a vytvářet tu rodinu.“

Měli jste už na začátku představu toho, jak chcete ztvárnit mloky?

„Mně se líbila představa, že když jsou to mloci, tak něco nepromokavého, původně jsem nechtěl tyhle pláštěnky, ale z finančního hlediska to nakonec dopadlo takhle.“

„Mně se hodně líbila ta sounáležitost mloků. Z představení bylo pěkně vidět, že mloci drží při sobě. To na mě velice působilo.“

„Já jsem nečetla Válku s Mloky, takže jsem se chvílema ztrácela.“

„Mně se představení hodně líbilo, úplně mě vtáhli do toho. Mráz i běhal po zádech. Ale dalo by se říct, kdybych tu předlohu neznala, asi bych taky tápala.“

Diskuse:

• Silnější vizuální stránka, která potlačila příběh
• Scénografie nebyla přehnaná
• Některé části nebyly uvěřitelné kvůli věku souboru
• Brát v potaz to, že divák nezná předlohu

Recenze:

První monodrama dnešního dne nám představil divadelní soubor Jiří Poděbrady s inscenací Znáte Coco Chanel. Hned při vstupu do sálu mě zaujal lustr a další části scénografie, se kterými se pracovalo tak akorát. Kladně na mě působila i práce s hudbou, akorát v jistých místech byla bezdůvodně dlouhá, ale jinak mi to fungovalo. Při sundávání perel mě ale zklamala jedna věc. Už od počátku sundávání se dalo očekávat, že to pravděpodobně skončí u posledních perel. S osobností Coco Chanel jsem se nikdy moc nesetkal a v porozumění představení mi to nějak nepřekáželo. Herecký výkon mě naprosto uchvátil a čekal jsem, co se bude dít dál.

Rozhovor s herečkou a autorkou/režisérkou – Znáte Coco Chanel?

Jak jste se dostala k tomuto textu?

Herečka: „Oslovila mě naše režisérka Jana Langrová, která napsala toto krásné monodrama.“

Autorka: „Já jsem na škole dělala monolog z nějaké hry od českého autora, a text si bohužel nevybavím, ale týkalo se to Coco Chanel. To téma mě zaujalo ve spojení s Helenou, kterou znám už hodně dlouho, a u nás ve spolku byla celou dobu trochu upozaděná. Tak jsem si řekla, že by měla získat tuhle velkou příležitost a na základně toho se vytvořil text přímo pro ni.“

Je vám blízký tento žánr?

Herečka: „Tohle je moje první monodrama a baví mě to. A taky mám ráda, když je na jevišti více lidí.“

Co si myslíte o Coco? A jak ji vnímáte? Soucítíte s ní?

Autorka: „Já si myslím, že byla pěkně prohnaná, ale velmi inteligentní žena. Já si myslím, že byla hodně vědomá žena a věděla, jak se rozhoduje. Spíš ji respektuju.“

Herečka: „Já si myslím, že ke konci života už byla osamělá a nešťastná žena. I Když byla bohatá, zaplatila za to. Neměla nic, ani muže s dětmi. Já k ní mám také respekt, ale možná si nedokázala představit, jak vysokou daň ona platí. Když byla mladá, neuvědomovala jsi, o co přichází, to až ve stáří.“

Publikum:

,,Skvělé představení. Herečka je naprostá frajerka. Jenom mi to přišlo již poněkud zdlouhavé.”

 ,,Velmi emotivní. Obdivuji tu herečku, že byla celou dobu na scéně úplně sama. Chvíli se mi chtělo i brečet.”

,,Ze začátku mi to připadalo zdlouhavé, ale potom děj vtáhl a celé představení hodnotím kladně.”

Diskuse:

• Dojemné a působivé, zážitek na celý život.
• Velmi dojemný dopis.
• Scénografie na mě zapůsobila.
• Podle kostýmu jsem si nebyla ze začátku jistá, jestli je to Coco. Možná věrnější podoba kostýmku.
• Nevadilo by mi, kdyby zazněl věk Coco.