Diváci:

Líbilo se mi, že to pozdvihlo rozdíl mezi dobrem a zlem, který se určitě objevuje i v dnešní době.

Bylo to pro mě pohádka, která byla zasazena do realismu. Jen je mi líto, že se neukázalo více situací mezi andělem a ďáblem. Scény tance na mě byly až moc doslovné a vypadávala jsem v tu chvíli z děje.

Bylo by vhodné si určit cílovku.

Lektoři:

Eva Spoustová:

• Anděl a ďábel můžou více využívat bizarní pohyby.
• Zapřemýšlet na pojmy, kterým plno lidí nemusí rozumět.
• Téma zázračné vody by se mělo objevit už dříve. To stejné navazuje i na motivaci k sebevraždě rulíkem.

Michal Zahálka:

• Zamyslet se nad smyslem situací.
• Bylo by lepší rozmanitěji pracovat s osvětlením.

Pavel Skála:

• S představou zahrání inscenace v mlýně jsem spokojený. Ale potřeboval bych, abyste byli více energický.
• Vyvarujte se povrchním gestům.
• Ujasnit si vnitřní motivaci, která vám pomůže vyjádřit emoce z pohybu.
• Vyčistit více situaci, kde Dorotka umírá.

Diváci:

Zaujalo mě, že jsem měla úplně jinou představu o dané divadelní hře. Brala jsem to jako komedii, ale oni ji dokázali zahrát i brutálně.

Nějaké scény mi přišly až moc absurdní. Někdy bych ubral. Ale má druhou jsem se pobavil.

Zajímavá křivka příběhu.

Zajímalo by mě jestli je to jejich autorská inscenace. Jestli ano, oceňuji vtipy.

Myslím si, že by tomu pomohlo, kdyby to bylo kratší a tím pádem by byl spád rychlejší.

Lektoři:

Eva Spoustová:

• Když se objeví situace, ve které se dotkne manžela téma dítěte, tak je s tím až moc smířenej.
• Pomůže vám, když již na začátku vytvoříte dusno.

Michal Zahálka:

• Mohli byste si vytyčit hlavní situace, kdy, kdo nasype tomu druhému sůl do rány.
• Možná by pomohl hudební předěl, díky kterému by se lépe vybarvila smrt obou manželů.

Pavel Skála:

• Je to zajímavě vystavěný, ale podle mě není přímo uchopený žánr. A tím pádem nelze rozeznat, zda je to komedie či například absurdní drama.
• Určitě bych se nebál ještě více zkrátit text a určit si míru důležitosti situací a zda jsou zcela dokončené.
• Vyvaroval bych se červenému filtru.
• Nestavte scénu jenom doprostřed, více ji rozprostřete.

Diváci

Proč jste si vybrali tuhle látku? Některé pauzy mezi obrazy se mi zdály moc dlouhé, ale chápu, proč tam byly. Dokážu si představit, že byste to hráli náctiletým.

Líbila se mi scénografie a práce s polystyrenem a balónky.

Byla jsem překvapená vaší hravostí. Oceňuji, že ve vaší inscenaci nebyly popisné věci.

Lektoři:

Eva Spoustová:

• Ve chvíli, kdy takto silně pracujete se znaky, tak potřebuji průvodce, díky kterému budou mít diváci možnost přečíst všechny znaky.
• Možná by se mohla do inscenace vložit svatba.
• Více rozvinout význam věna.

Michal Zahálka:

• Na jednu stranu je skvělý, že za rámcem stojí dané dopisy, ale přijde mi to tlačené na sílu.
• Zkomprimovat pasáž ohledně umírání.
• Mám velkou pochybnost o tom, zda dnes lidi pochopí “pouť do Vambeřic”. Třeba zdůraznit v umírání vzdálenost mezi danými místy.

Pavel Skála:

• Na začátku bych potřeboval dopis rozfázovat do více částí.
• V rámci herectví jsem byl naprosto unešený. Zatím to byl pro mě váš vrchol.

Názory diváků:

• Začalo to se super energií i skončilo to se super energií.
• Líbilo se mi, že jsem si až v polovině inscenace uvědomil, že je to veršované.
• Líbilo se mi, že byly bezprostřední a byly své.
• Mě se líbilo, že to bylo roztomilý a přišlo mi to vtipný. Bylo vidět, že si vybrali téma sami a bavilo je s ním pracovat.
• Na to, jak jsou mladší, tak velmi dobře artikulovali.

Lektoři

Eva Spoustová:

• Byly jste absolutně v rolích a každá z vás je sama o sobě velmi zajímavá.
• Zmátlo mě použití ramínka.

Michal Zahálka:

• Je dobře, že se nejedná o typickou recitaci.
• Doporučuji nechat diváky na začátku déle v nejistotě.

Pavel Skála:

• Vybrali jste si zajímavý a originální text.
• Doporučuji si více hrát s diváky. Ukázat jim již od začátku, že se jedná o satiru.
• Dát si pozor, abyste si neskákali do řeči. Popřípadě zpomalit.

Názory diváků

• Byli hodně utopení vzadu, ale inspirovali jste mě, abych se znovu podíval na film.
• Je škoda, že to měli na velké jeviště, jinak bych se do toho mohla lépe vcítit.
• Oceňuji kostýmy a rekvizity, někdy ale byli až zbytečně moc konkrétní.
• Neobyčejná práce s obyčejným sudem!
• Oceňuji sehranost na jevišti, ale někdy jsem jim nerozuměl, protože mluvili moc rychle.

Lektoři

Eva Spoustová:

• Doporučuji si dávat pozor na artikulaci, přesněji na hlásky v daných slovech.
• Byla jsem zmatená, když je nějaká situace představená konkrétně a následovala po ní situace znázorněna abstraktně.
• Herci by měli znát význam všech pojmů v textu, aby si uvědomili význam daných replik.
• Více akusticky využít barely.

Michal Zahálka:

• Pomohlo by vám, kdybyste agresivitu nemuseli budovat z ničeho. Mohli byste si vytvořit vnější podnět k lepšímu vcítění do role.
• Lépe vyřešit přestavby – třeba hudbou.
• Sjednotit stylizaci.

Pavel Skála:

• Nejsem si jistý velkým jevištěm a v některých situacích mi přijde zbytečný.
• Přimlouvám se pro menší jeviště, což i lépe vyřeší přestavby.
• Když gramofon znamená v rámci příběhu určitou intimitu, tak by se k němu mělo i tímto způsobem chovat.

Recenze

Nanečistou neděli ověnčil jeden malý činoherní skvost. Žebravé UMělecké PAnoptikum Žumpa se sice nehonosí titulem zrovna vznosným, o to však účinnější jsou jeho kejkle divadelní, v jejichž tvůrčím fokusu se tentokrát ocitla komorní chlapská jednoaktovka Jakuba Kolára, nazvaná lakonicky Klub. Ostře aktuální scénická miniatura nezapře ideovou příbuznost např. s obskurní filmovou analýzou lidské osamělosti Humr řeckého filmového režiséra Yorgose Lathimose. Na výrazově strohé, totálně však funkční scéně se hraje úderná hříčka o krizi maskulinity, která je vynikajícím výchozím bodem pro plastické umělecké výkony trojice zúčastněných herců. Postupné odhalování principů fungování Klubu, i osudů dramatických postav se stává přirozeným spouštěčem sugestivní atmosféry inscenace, jež se mj. honosí i vyrovnaným poměrem laskavě inteligentního, publiku nijak se nepodbízejícího humoru, a životními pády poučené hořké (sebe)ironie. Neokázalé, hercům i textu pokorně sloužící režii Jakuba Pilaře se jednoduchými, maximálně však sdělnými prostředky daří rychle nastolit bezprostřední sounáležitost mezi jevištěm a hledištěm. Jediným výrazným mínusem povedeného projektu je jeho světelný design, jenž by si zasloužil důslednou revizi. Svícení do obličeje diváků je totiž sice nepříjemné, estetické kvality, ani symbolické významy však nepřináší. Klub se však právem stal jednou z ozdob nedělního finále letošního Načista. Děkuji, a k divácké pozornosti doporučuji vřele!

Názory od diváků

• Moc hezká práce, vsechno se líbilo, dobré herecké výkony. Nikdo se nenudil od začátku do konce.

Lektoři

• Postrádali motivaci u jedné role. Není jim jasné proč tam je.
• Bavil jsem se od začátku do konce.
• Občas chyběl nadhled.
• Byla by potřeba ujasnit jestli bylo v kavárně hodně mužů nebo jestli tam byli sami.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Recenze

Závěrečný den 15. ročníku Nanečista byl zahájen v hodinách vražedně časných, Zavilou drogou Turnovského divadelního studia. Divadelně minimalistická, na takřka mysteriózní atmosféru cílící inscenace, zatoužila diváky brutálně podrtit tematikou sourozeneckého incestu. Objektivní účinnost jevištního ataku, jenž zjevně byl inspirován poetikou coolness, je bohužel dosud sporná. Sdělnosti provokativního, fantazii snaživě burcujícího kusu, v němž si deprese, pramenící z neschopnosti porozumět sám sobě ruce podává s problematicky artikulovanou perverzí, podráží nohy pseudoartistní jazyk dramatické předlohy, a částečně i tvůrčí nevyzrálost hereckých představitelů. Ti sice podávají velmi koncentrované výkony, sdělovaná tematika je však zjevně zcela mimo jejich životní zkušenosti, a zamýšlená autenticita tak na frak dostává. Režie principála souboru Petra Hakena je pevná až přespříliš – míří až k hranicím tzv. loutkového divadla se živými herci. Souboru, jenž se v nejednoduchých podmínkách periferního amatérského divadla chvályhodně snaží pěstovat tematickou i výrazovou divadelní progresi, tak do budoucna přeji komplexnější promýšlení dramaturgických cílů, režisérovi větší otevřenost v tvůrčím dialogu, sympatickému hereckému obsazení větší míru uvolnění i sebeuvědomění, a autorům ostřejší jazykový brus. Věřím ve zlepšení!

Názory od diváků

• Nepochopili některé situace, občas matoucí.
• Fajn divadelní zážitek- nemrzí mě, že jsem na to šel.

Lektoři

• Nenašli tema a sdělení. Pro hru byl zavádějící použitý jazyk, který se v závislosti na scéně kompletně změní (scény z fitka).
• Nerozuměli jazyku inscenace.
• Chození po čarách – měl by být větší rozdíl mezi slepotou a zrakem.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa