Rubrika: Článek

Polapení – Číslo 923-215

Rozhovor s členem a režisérem souboru

Něco o souboru: Soubor je vytvořený speciálně pro tuhle inscenaci a vzešel z loňské Alterny poetiky. Hodně lidí se v souboru obměňovalo, až jsme nakonec v inscenaci zůstali my čtyři.

Kdo a proč přišel s Orwellem?

André: To byl můj nápad, začetl jsem se do 1984 a ta kniha mi v hodně věcech otevřela oči.

Proč se na konci stává z 1984 Druhá světová válka?

André: V inscenaci jsou sice použité věci čistě z Orwella, ale v podstatě to je takové kukátko do všech totalitních světů. I zdánlivě normální život se může zvrhnout do něčeho hrozného, jako byla Druhá světová válka.

Kdo měl a starosti projekci a kostýmy?

André: Kostýmy jsme si koupili sami. Saka jsme vyřadili, tyhle hábity jsme si koupili na rohu v sekáči a holínky máme z houbařských výletů.

Matyáš: Projekci jsem dělal já. Vždycky se o ni musí starat jeden člověk, který má scénář, něco jako inspicient, a ovládá projekci podle toho, jak to zrovna vyjde.

André: Tím bych chtěl poděkovat svojí mamince, že do toho šla, protože jsme nikoho jiného nemohli sehnat.

Matyáš: Na projekci naše inscenace hodně stojí, protože když se zkazí jeden obraz, všechno je rozhozené.

Názory z publika:

„Moc se mi to nelíbilo. Nápady mi přišly na první dobrou, a téma, které si vybrali, je natolik zajímavé, že se mohlo podat mnohem lépe. Konec mi navíc přišel přitažený za vlasy.“

„Představení se mi líbilo, udělalo na mě hodně silný dojem. Jednoduchou scénou a pravoúhlými pohyby tomu dodali výbornou formu.“

„Přišlo mi, že to nikam negradovalo. Jediný zlom byl, když na chvíli chtěli být volní, ale to se hned po chvíli změnilo, takže se to pro mě nikam neposouvalo.“

den

Rozhovor s členem souboru

Něco o souboru: Vznikli jsme před třemi a půl roky. Jsme soubor, který vznikl z divadla Jažek a Čížek, což bylo bezdomovecké divadlo. My jsme se vyprofilovali o trochu výš, takže už nejsme lidé na ulici, ale máme tu zkušenost.

Hra je autorská?

Hru napsal kamarád ve formě básně a my jsme ji ztvárnili divadelně.

Víte, odkud vzal inspiraci?

Z ruské avantgardy.

Jak často zkoušíte?

Dvakrát týdně.

Tvoříte představení všichni dohromady, nebo někdo vyloženě režíruje?

U každé inscenace si určíme někoho, kdo bude režírovat a bude mít rozhodující hlas. Celkově se snažíme pracovat společně. Tuhle hru režíroval Tonda.

Názory z publika:

„Přišlo mi to zajímavý.“

„Bylo to zajímavé a punkové, ale potřebovala bych delší čas na zpracování.“

„Moc jsem se u toho bavil, ale nejsem si jistý, jestli jsem to pochopil.“

den

Něco o souboru: Jsme soubor poPUD, který vznikl na fakultě sociálních studií. Všichni jsme sice už vystudovali, ale v divadle jsme se rozhodli pokračovat. Náš původní soubor se jmenoval PUD, proto si my jmenujeme poPUD.

Rozhovor s členkou souboru

Proč jste si vybrali zrovna balady od Erbena?

O Erbenovi jsem uvažovala hrozně dlouho. Viděla jsem ho ale zpracovaného už mnohokrát a nemohla jsem přijít na to, jak to udělat jinak. Pak jsem o tom čistě náhodou přemýšlela ve vlaku cestou do Kralup a napadlo mne udělat představení založené jen na těch čtyřech konkrétních baladách, ve kterých jde o vztah matky a dítěte. Také jsem přemýšlela právě nad koncem, jelikož jediný Poklad končí dobře a napadlo mne to propojit s ostatními a dát jim také dobré konce, jelikož matky tak nějak drží pohromadě.

Co vás vedlo k poetičtějšímu pojetí?

My jsme chudé divadlo, moc toho nemáme a většinou jezdíme jen s těmi paravány. Takže jsme se snažili vyjít s tím, co máme a z toho to vzniklo. V tu dobu mne i napadlo udělat tu stínohru, ve které jsme chtěli zobrazit ty nadpřirozené fotky.

Pracovali jste na tom kolektivně?

Já jsem to víceméně vše sepsala a pak jsem to přinesla holkám. Společně jsme to nacvičily, různě seškrtaly a upravily. Nejvíce nám dám zabrat konec Pokladu, ten nás opravdu potrápil.

Názory z publika:

„Líbila se mi čistota prostředků, akorát si nejsem moc jistá herectvím – jak moc mělo být realistické, nebo ne…“

„Představení bylo velmi dobré, vizuálně velmi zajímavé, ale trošku mě pozlobil závěr. Chápu snahu vykoupení všech čtyř matek skrz tu jednu, ale asi mi to úplně nesklaplo.“

„Bylo to zajímavé, na konci bylo znát ponaučení. Přišlo mi divné, že konec byl jen u jedné scény. Představení bylo zajímavě zpracované.“

vef

Rozhovor s hlavním aktérem

Něco o souboru: Soubor existuje již nějakých třicet let, ačkoliv měl původně jiné jméno. Většinou se hráli poněkud tradičnější pohádky, než jsme mohli vidět dnes. Bohužel spousta lidí ze souboru odešla, několik zbývajících členů však stále v tvorbě Vozichetu pokračují.

 Jak jste se dostal k loutkám?

Jako malý chlapec jsem chodil do dramatického souboru, a jako větší chlapec jsem slyšel, že Vozichet nabírá nové členy. Tak jsem se k nim přidal a od té doby s nimi hraji.

Vytvořil jste si hudbu a loutky sám, nebo vám někdo pomáhal?

Hudbu a text jsem si skládal víceméně sám s malou pomocí mé ženy, která udělala všechny loutky.

Jak dlouho jste na představení pracovali?

Zhruba od konce října, začátku listopadu. Nejprve jsme pracovali na scénáři a hudbě, v posledním týdnu zase intenzivně na výrobě loutek.

Kde a pro koho hrajete?

Hraju tam, kam si mě pozvou. Na divadelních festivalech, hudebních festivalech, na párty,v hospodách. Kde se namane.

Je těžké hrát vše úplně sám?

Mně to spíše vyhovuje, než že by mi to přišlo těžké. Jsem takový solitér a líbí se mi, že se nemusím na nikoho spoléhat, nebo to naopak nikomu nekazím.

Názory z publika:

„Moc se mi to líbilo, panovala tam skvělá atmosféra, kterou si herec dokázal vybudovat už ze začátku. Strašně obdivuju to, že přišel úplně sám. Rozhodně bych chtěla vidět jeho další tvorbu.“

„Rudovo práci znám a myslím si, že s tímhle představením šel mnohem víc do hloubky než s těmi předtím. Za mě byla nejlepší pohádka O Jeníčkovi a Mařence.“

„Moc jsem se bavila, představení bylo odlehčující, protože člověk nemusel moc přemýšlet a mohl se jen dobře bavit.“

vef

Rozhovor s režisérkou představení

Něco o souboru: Soubor, který vznikl před pěti lety, když se několik členů (včetně hlavního představitele Harpagona) rozhodlo, že by chtěli dělat divadlo. Začali se scházet a postupně nabírali další lidi.

Jak jste se k režii tohoto představení dostala?

Seznámili jsme se již dříve na divadelním workshopu a soubor za mnou později přišel, že chce hrát Lakomce a požádal mne o pomoc. Začali jsme tedy spolupracovat, až jsem zjistila, že jsem se vlastně stala režisérkou. Moje kariéra je jinak vlastně herecká, takže se souborem takto spolupracuji vlastně hostujícím způsobem.

Jak dlouho jste na představení pracovali?

Velmi dlouho, ale scházeli jsme se jen jednou až dvakrát týdně. Vlastně jsme na tom pracovali od května loňského roku. Jsme víceméně amatérský soubor, jen dva členové ze souboru studují herectví.

Pro koho a kde většinou hrajete?

Hostujeme v divadle Kámen, moc hezky se tam k nám chovají. Zatím jsme domluveni, že tam budeme hrát jednou měsíčně.

Názory z publika:

„Moc nevím, co si o tom mám myslet, ale peníze hejbou světem.“

„Nejvíc se mi líbila závěrečná písnička. Přišlo mi to velice dlouhé a velmi vyčerpávající.“

„Představení se nám moc líbilo, akorát byl malý prostor. Myslíme si, že kdyby herci měli více místa, dostalo by to větší grády. Hercům bylo rozumět, vybrali si těžký kus … jsme nadšení.“

vef

Tvoje bába – (Z)noviny

Rozhovor se členy souboru

Něco o souboru:  Jsme ze základní školy F. L.  Gassmanna z Mostu. Před (Z)novinami jsme hráli například Game Over nebo Bad Day.

Proč se jmenujete Tvoje bába?

Původně jsme se měli jmenovat Leony bába, ale přejmenovali jsme se na Tvoje bába, protože Tvoje bába je dobrá.

A proč Leony bába?

Leona: Jelikož se často mluví o mé babičce.

Co Vás vedlo k tématu o médiích?

Chtěli jsme hrát o něčem, co je aktuální, a napadly nás blbosti, co vysílá televize.

Baví Vás více hrát komedie, nebo vážnější hry?

Zatím hrajeme většinou komedie, ale snad se někdy dostaneme i k vážnějšímu tématu.

Jakým způsobem tvoříte představení?

Nejdřív hodně diskutujeme, a když se dostaneme k samotnému tématu, rozdělíme se do skupinek a děláme scénky. Když máme představení jakž takž nahozené, přidáváme do něj vtípky a podobně.

Jaký televizní kanál preferujete?

Milan: Já se na televizi moc nekoukám, jenom na Prima Cool, protože tam dávají Simpsonovi a Teorii velkého třesku.

Názory z publika:

„Já jsem spokojená líbilo se mi to. Bylo na tom vidět, jak je to s dnešními televizními novinami. Je to hrůza.“

„Hodně se mi to líbilo, hlavně jak to odkazovalo na Novu a tak.“

„Bylo to super, rychlý, svižný, výstižný, bavilo mě to.“

den

Něco o souboru: Fungujeme druhým rokem, chceme se věnovat amatérskému divadlu a aktuálním tématům.

Rozhovor se členem souboru

Proč jste se rozhodli zpracovat zrovna tohle téma, co vás k tomu vedlo?

Máme blízko k médiím, buď tím, že tím studujeme, nebo se tím také zabýváme. Média ovlivňují náš život a veřejné mínění, ať chceme nebo ne. S tímto vlivem podle nás nakládají dost zoufalým způsobem, tak jsme se rozhodli, že si dáme média jako téma a nějak se ho pokusíme převést na podium.

Jak jste na tom pracovali?

Je to autorská věc, takže to fungovalo tak, že třeba někdo napsal jednu scénku, my jsme si ji přečetli, nějak ji upravili a zpracovali. Některé části vyšly čistě z improvizací. Snažili jsme se o tvůrčí přístup.

Jak hodláte s představením pracovat do budoucna?

Dnes jsme vlastně poprvé hráli před lidmi, předtím jsme pouze hráli jednu ze scének samostatně. Proto to dnes pro nás vlastně doopravdy bylo takové nanečisto. Určitě se budeme bavit o tom, co fungovalo a co nefungovalo, budeme to dále upravovat a předělávat. Ve výsledku bychom chtěli mít nějaké padesátiminutové nebo kratší představení.

Názory z publika:

„Překvapilo mě vyústění, trošku deus ex machina – čekal jsem ho zajímavější.“

„Mně se to hrozně líbilo i přes ty malé přeblepty. Bylo to opravdu krásný.“

„Je vidět, že je inscenace nedodělaná. Škoda, že tu nebyli všichni herci, protože by to vypadalo daleko kompaktněji. Cením si toho, že si zapamatovali takové množství textu, protože ho bylo mraky.“

vef

Rozhovor se členy souboru

Něco o souboru: Jsme z Karlových varů. Hrajeme půl roku – tohle je naše první inscenace. V lednu jsme měli premiéru a tohle je první přehlídka, na které jsme.

Proč se zaobíráte zrovna loutkovým divadlem?

Lidé většinou znají loutková představení jako divadlo pro děti a my jsme jim chtěli ukázat, že pomocí loutek jde zpracovat i vážná hra. A taky máme nedostatek herců.

Proč Kafka?

Kafka je nadčasový autor a jeho hry a myšlenky se dají aplikovat na dnešní dobu.

Jak dlouho jste na představení pracovali?

Když počítáme nácvik i vyrábění loutek a kulis, rok.

Loutky jste vyráběli všichni tři?

Ne, to tady pan principál.

Hru provází tikot metronomu – má to nějaký význam?

Metronom je tam hlavně kvůli navození dramatické atmosféry, a aby upoutal diváky, když přicházejí před představením.

Názory z publika:

„Bylo to zajímavé a netradiční. Hodně se mi líbil námět celého představení.“

„Líbilo se mi, že tam byla kombinace loutek a herců a jak s ní pracovali.“

„Líbilo se mi zapojení živých herců, že to nebylo čistě loutkové, technické provedení bylo skvělé. Dialogy mě na druhou stranu příliš nezaujaly, byly jaksi strohé.“

den

Morveux – Hejno

Rozhovor se členy souboru

Něco o souboru: Jsme soubor, který funguje při ZUŠ F. L. Gassmanna pod vedením Pavla Skály. Jmenujeme se Morveux, ačkoliv jsme od začátku tohle jméno neměli – zvolili jsme si ho zhruba před třemi lety. Fungujeme již několik let, i když se složení během té doby trochu změnilo. Kmenoví členové ale stále zůstávají stejní.

 Jak jste přišli k předloze? Proč jste se rozhodli s ní pracovat?

Na začátku každého roku se vždy bavíme, co bychom chtěli dělat. Dvě z nás četly Racka přes prázdniny a opravdu se nám kniha líbila. V loňském roce jsme dělali představení ve stylu divadla poezie a chtěli jsme v tom pokračovat. Kniha je taková abstraktnější, takže jsme si mysleli, že by nám to mohlo být blízké. Shodli jsme se na tom, že si všichni knihu přečteme a uvidíme. Každý z nás si v tom to nakonec našel nějaké své téma, tak jsme s knihou začali pracovat.

Proč jste se rozhodli pracovat pouze s první částí knihy?

Knihu jsme si samozřejmě všichni přečetli celou, ale rozhodli jsme se jen pro první část, jelikož jsme z ní měli pocit, že nám toho řekla nejvíce. Navíc jsme se obávali, že zpracovat celé dílo by byl příliš velký projekt. Také nám přišlo skvělé, že je na divákovi, aby si domyslel, co bude dál.

Jak jste se bavili o prostředcích, které budete používat (např. projektor, hudba)?

Začali jsme na hodinách dělat pohybová cvičení, a jelikož nás bavilo pracovat s tělem, napadlo nás začít pracovat i s dalšími prostředky. Původně tam mělo být ještě více alternativ.

Názory z publika:

„Celé to bylo zajímavě zpracované, prostředí působilo úžasně, akorát se tam hodně prášilo. Jinak to bylo hezké, správné.“

„Bylo to dojemné a moc se mi líbily herecké výkony.“

„Konec mi připadal neuzavřený, ale moc se mi líbila projekce.“

vef

BezeJména – Říkali mi Leni

Rozhovor s pedagožkami souboru

Něco o souboru: Jsme ze základní školy Alosina výšina Liberec. Naše škola se specializuje na rozvoj osobnosti a estetických činností.

Proč jste se rozhodli zrovna pro tuhle předlohu?

Současná doba je trošku náročná na politická témata. Hodně lidí se stává loutkami, takže nám přišla tahle předloha mnohem aktuálnější, než se zdá.

Jakým způsobem jste představení tvořili?

Děti nejdříve prošly příběhovým dramatem na toho téma. Potom paní učitelky vymyslely, jak by to šlo, a děti přišly s tím, že by to šlo daleko lépe. Děti si představení defacto vytvořily samy.

Z jakých důvodů jste se rozhodli pro abstraktnější formu?

Ještě předtím, než jsme se chystali na Říkali mi Leni, chtěly jsme děti trochu zdokonalit v pohybu a hráli jsme si se zvuky. Žáci si vytvořili několik obrazů o snech a přes tyto obrazy jsme našli klíč.

Je pro Vás náročné pracovat v tak početném kolektivu?

Učíme báječný kolektiv. Spousta dětí je teď v devátých třídách, takže se s nimi budeme muset časem rozloučit a bude nám to moc líto.

Názory z publika:

„Bylo to hezký, akorát se mi chvilkami zdálo, že to bylo poněkud drsný. Děti jsou ale jinak velmi talentovaný.“

„Líbilo se mi, jak to bylo provedený.“

„Bylo to moc pěkný, ale taky moc smutný.“

den