Recenze:
,,Konečně někdo, kdo po divákovi očekává subjektivní názor a nic jiného,” přesně takhle bych vystihla ojedinělý výstup Andreho z Liberce. Přikláním se k té straně diváků, která toto pojetí respektuje, ba dokonce ho vřele přijímá. Už když jsme přicházely na scénu, vše působilo poněkud ponuře, tajemně a když představení začalo zvláštním svíjením herce, vyvolávalo to ve mně pocit, že se ocitám na vlakovém nádražím plném zoufalých narkomanů. Později jsem si tam našla motiv člověka, který se motá v začarovaném kruhu drogové závislosti, kvůli níž přišel i o lásku a jakoukoliv jinou radost v životě. Tento pocit jsem si udržela po celé představení. Po následné diskuzi jak s ostatními diváky jsem zjišťovala, že témata si v tom nacházeli všichni naprosto různá, zazněli nacisté, technika, či vliv společnosti. Chtěla bych vypíchnout také trojúhelník na scéně, ve kterém se herec pohyboval a právě ten tolik asocioval koloběh života.
Rozhovor se souborem:
Jak jsi přišel k námětu inscenace?
Hodně píšu – poezii mnoha žánrů. Přesto to celé vznikalo na principu náhody, protože jediné, co na světě dobře funguje, je chaos. Vše je to součástí tří fragmentů pod názvem NEON [2.19], které jsem si tento rok “zadal”.
Co značil trojuhelník?
Nechávám lidi ať si to domyslí. Pro každého je to něco jiného.
A co téma celé inscenace?
Rád bych,aby si v tom každý našel něco svého, vždyť i já to pokaždé hraju s jiným pocitem.
Publikum:
„Je to představení, o kterém je těžké mluvit, což mám rád a napadá mě teď jen to, že jsem šťastný, že jsou lidi, kteří dělaj tyhle věci.“
„Mně přišlo, že si prošel nějakým těžkým zážitkem a že tohle zažíval, takže to převedl do herecké podoby a takhle nám to ukázal.“
„Já přemýšlím, jestli kdo je větší blázen, jestli ten, kdo to dokázal dát dohromady, nebo já, který hodně tápe k tomu, aby to dokázal pochopit.“
Diskuse:
- Nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl.
- Každý si v tom najde něco svého.
- Po dvou minutách mi spadla brada a po zbytek představení zůstala dole.