Rozhovor s Michalem Černíkem o představení Ve jménu… koní topících se ve sněhu.
Mohl bys na začátek popsat, co jsi hrál?
Já jsem pouze interpretoval knihu, kterou jsem koupil ve Vše za 10.
A je nějaký důvod proč zrovna tuhle? Něčím tě oslovila?
Jako každá kniha, nejdřív zapůsobila obalem a ten je vyveden černě. A kniha za třináct korun, nebo deset korun mi přijde jako dobrá koupě, takže tam chodím semtam kupuju si nějaký knihy. Tahle mi přišla svým způsobem geniální.
Ztotožňuješ se s tématem?
Těžko říct, co je téma. V paradigmatu postmoderního uvažování by se v tom dalo najít spoustu stupňů hloubek a spoustu levelů. Prostě Lanta styl. Ježe já jsem to v tom sice našel, ale přistupoval jsem k tomu jenom jako k textu. Ne k tomu co vlastně vypovídá.
Dělal jsi to představení sám, nebo ve spolupráci s někým?
Jenom já jsem to dělal.
Pracuješ často sám, nebo to bylo poprvé?
Tohle je první, který dělám úplně sám a asi v tom budu pokračovat, protože mě to baví. A budu to dělat, dokud nenajdu nějaký lidi který to bude bavit a budou to chtít hrát se mnou. Málo lidí v mém okolí to hraje a ti, kteří by to hráli nemají čas kvůli školám.