Recenze
Nic proti Rolling stones, ale někdy se k člověku dovalí balvan, z nějž by i Sisifos obří splín měl. Bylo mi nedobře v sobotním podvečeru, kdy na mně jak na hrbáče bič definitivně dopadlo zjištění, že divadelní spolek Dialog se s dramatickým opusem magnum Miloše Macourka minul podobně fatálně, jako Kateřina Brožová volbou vlastní profese. Brněnská tvůrčí skupina se totiž Hry na Zuzanku, jež mimo jiné tematizuje nepříliš radostný průběh života v nesvobodě, zmocnila s bravurou trollího šachisty. Macourkova komplexní, zábavná a nekonečně symbolicky pestrá analýza společnosti byla totiž nekompromisně do slabin nakopána totálním nevkusem režírujícího Jana Říhy, jenž dokonce neváhal Zuzanku poprznit i vlastními písňovými texty. Hrubozrnná řachanda, která se na diváka vyvalí po úvodu ještě snesitelném, se brzy stává danajským darem, i hrdelním zločinem na jednom z nemnoha klenotů české dramatické literatury. Nanečisto nejsou Troškovými Senohraby, vážení, Macourek nerovná se Nahota na prodej, a bezmála tři roky inscenačního provozu nehlásají objektivní záruku divadelních kvalit. Příště prosím pozorně naslouchejte textu!
Názory a diváků
- Neporozuměl jsem stylizaci, textová kvalita zanikla.
Lektoři
- Text se minul s interpretací.
- Na začátku bylo tempo ještě přijatelné.
- V některých pasážích představení působilo sentimentálně.
- Po škole se mi začala ztrácet energie.
- Neporozuměla jsem interpretačně scéně s dětmi.
- Líbilo se mi nadšení herců do představení.
Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa