Recenze
7. ročník souboru Vydýcháno si k vlastní prezentaci na letošním Nanečistu zvolil téma i formu, jež věrně zrcadlí jeho aktuální schopnosti. Svižná, jevištně přehledná patnáctiminutovka se bez větších problémů dá přijmout jako (v rámci možností!) funkční scénická definice severského mýtu, na níž je pozitivní především uvědomělé zvážení úrovně vlastních sil. Inscenaci dominuje charismatický hlasový projev Vypravěče, jehož interpretace je tajemná i vtipná takřka coby slovo boží, uvěřitelné pokusy o pohybovou ladnost, a poučená hra s atmosférou i použitými scénickými prostředky. Divadelně interpretovaný obraz vzniku světa navíc můžeme chápat jako symbol geneze divadelního tělesa. V tomto ohledu je poněkud matoucí zvolený název, který evokuje spíš Wagnerův operní nářez, dodnes hromadně oblíbený nejen mezi hajlujícími skřety, než uvedený kus. Finální úskalím jinak příjemného pokusu pak dlí ve zvoleném estetickém výrazivu miniatury, jenž je pevně ukotven hluboko v divadelní minulosti. Plné plíce při hledání nových, dobrodružných, divadelní cest!
Názory od diváků
- Přišlo mi to trochu, jako trailer.
- Sledoval jsem, bavilo mě to, jako kdybych četl knihu. Potřebuji další kapitolu!
Lektoři
- Děkuji za pohyb v prostoru. Nebylo to pohybové klišé.
- Směs kultivovanosti, humoru a něhy.
- Oblaka pohybem – jen se krásně postaví a jsou tam oblaka.
- Představení bylo zakončené do tečky. ¨
- Kráva byla překvapivá a humorná – Důstojná, i když dojí.
