Recenze:
Poslední představení sobotního dne nám ukázalo Mladivadlo z Litoměřické ZUŠky s inscenací Snad bude lepší mlčet. Obdivuji, že chlapecká část souboru se nenechala přebýt ženskou přesilovkou. Ze začátku představení jsem si myslel, že dívky, které se objevují v železných rámech, jsou části mysli jedné dívky. To se v průběhu změnilo, a pak jsem v tom měl guláš, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Texty, které zazněly, pro mě fungovaly působivě a měly jednoduchou myšlenku. Slova, která zazněla, byla pronášena ladnou formou. Jednotlivé kostýmy dopomáhaly k upevnění charakterů všech postav. Herecký výkon pro mě ze všech stran byl působivý. Hodně rychle mi to uteklo, ale od konce jsem si sliboval trošičku víc.
Rozhovor se souborem:
Z čeho jste čerpali?
Eliška: „Přišla s tím Lenka, která přinesla knížku textů od Mňágy a Žďorp. Z toho jsme složili text, ale hlavně Lenka. Jsou to převážně texty písniček.“
Jak jste si řekla, která dívka bude mít jakou roli?
Gabča: „Dohodly jsme se na tom, komu se co bude líbit víc. Které postava pasuje lépe ke komu. A kdo se v čem najde.“
Lenka: „Ono to nějak ještě vyplynulo z těch textů, že jsme měli představu o třech dívkách a jaké charaktery to zhruba budou.“
Holky a kluku, máte nějaké podobnosti mezi vámi a vašimi rolemi? Dali jste jim jména?
Eliška: „Já se ztotožňuju s mojí postavou v některých věcech. Jsem optimistická jako moje role. Jmenuje se stejně jako já. Eliška.“
Gabča: „Já to mám asi podobně s mou postavou. Taky se s ní v některých věcech ztotožňuji, protože nejsem úplná holčička. A jmenuje se stejně jako já, Gabča.“
Barča: „Jsem Barča. Mně přijde, že moje postava je mnohem víc zlá, než jsem já v reálu. Teda doufám. Ale připadá mi, že se s ní ztotožňuju, když říká, že se prochází městem a přemýšlí, kdo je. To mi přijde, že jsem trošičku já.“
Marek: „Moje postava se taky jmenuje stejně jako já. Jsem Marek. Já se neztotožňuju se svojí postavou úplně moc, protože je až moc v depkách a moc smutnej ze všeho. Jediná věc, kterou máme společnou je, že dělá věci, kterých potom lituje.“
Jak dlouho jste zkoušeli?
Eliška: „Začalo to na podzim roku 2017. Jenže jsme se v roce 2018 moc nescházeli. Až ke konci roku 2018 jsme se začali scházet a zkoušíme to až do teď.“
Lenka: „Ještě dodám, že to vzniká v hodinách, které mají 45 minut a jsou jednou za čtrnáct dní. Takže většinou se tam nesejde celá čtveřice. Proto to má tak dlouhý proces. Už jsme to jednou hráli v červnu 2018, pak jsme na základě zpětné vazby pracovali v letošním školním roce.“
Publikum:
„Stručné a výstižné.“
„Hezky zpracované. Každá postava byla jiná a ty charaktery mi sedly na herečky.“
„Špatně jsem to pochopil, ale bylo to hezké. Pohled na divadlo je velmi subjektivní.“
Diskuse:
- Funguje sentiment
- Nápad
- Herecky vyrovnaní
- Proč rámy? – Jsou důležité
- Skvělý herec, interpretační schopnosti
- Texty dobře vnímali jak lidé, kteří Mňága a Žďarp znají, tak i ti, kteří ne.