Recenze:
Jako třetí v řadě se nám dnes představil soubor Stinné stránky s inscenací Hra na Zuzanku. Celá hra se nese v duchu absurdna. Příběh se točí okolo života Zuzanky, která vyrůstá za nesmyslných podmínek. Celý životní cyklus trvá pouhou hodinu, platí se zajíci a věty jsou využívány odporujíce logickým zákonům nebo pravidlům, jež stanoví významy slov. Představení se nese v příjemně dynamickém duchu plným energie. Absurdita má kvalitně stanovené hranice, které činí představení velice zábavným a nevšedním.
Kdo přišel s nápadem pracovat s hotovým scénářem?
„S nápadem pracovat už s hotovým scénářem přišel Péťa. Všichni jsme se na tom shodli, ale Pavla jsme do toho museli „donutit“.“
Jaké to pro vás bylo s ním pracovat poprvé?
„Bylo to pro mě těžší, jelikož se musím naučit text a je těžší tomu porozumět. Na druhou stranu bylo lehčí pracovat s už hotovými scénami a replikami.“
Jak se vám proškrtával scénář?
„Celkem nám trvalo přijít na to, co je a není důležité, protože Pavel chtěl, abychom se na tom také podíleli my.“
Bylo vaším účelem hrát spíše podle Stanislavského, nebo podle Brechta?
„Záleží na scéně – např. na úřadě si spíše jedeme to svoje, ale zároveň čekáme na reakce publika.“
Diskuze:
- Dotáhnout některé scény do konce.
- Po první scéně upadá
- Ocenění za udržení výrazu tváře.
- Lépe artikulovat své repliky.
- Zdůraznit odstup před Domovem.
Lidé:
„Mně se to moc líbilo, bylo to perfektní.“
„Předčilo to mé očekávání, co se týče té absurdity.“
„Ze začátku trvalo se zorientovat, ale když už jsem se zorientovala, tak to bylo fajn.“
„Chvílemi se to vleklo, v některých pasážích to bylo až zdlouhavé.“
„Líbilo se mi pojetí reálného času, hodinový život odpovídal délce představení.“