Piha – Vánoce jsou, když…
Rozhovor s pedagožkou souboru
Něco o souboru:Pracujeme při Domu dětí a mládeže Větrník. Každý rok se soubor trochu mění, děti odcházejí, děti přicházejí.
Mohu se zeptat, jak vznikl název Piha?
Můžete. Je to takové smutné. Do souboru s námi chodila holčička, která se jmenovala Petra Haděrová. Ještě někdy začátkem roku, myslím, že v dubnu, s námi hrála. V červnu jsme jí šli na pohřeb, neboť zemřela na leukémii. Na její památku jsme si nechali její iniciály, z nichž vznikla právě Piha.
Hra, kterou jste dnes hráli, byla autorská, nebo jste se drželi nějaké předlohy?
Autorská. Je to poněkud těžší, poněvadž jsem asi o půl století starší než moji žáci, tudíž jsme se museli na něčem sjednotit. Na něčem, co každý vnímáme jinak, ale každý z nás to má rád, proto Vánoce.
Všiml jsem si věkového rozdílu mezi jednotlivými žáky ve vašem souboru, jak se vám s tímto rozdílem pracuje?
Já jsem vždycky měla věkově i menší i větší žáky. Nemyslím si, že by to bylo překážkou, naopak to považuji za obrovský plus.
S jednotlivými nápady k představení přicházely spíše děti, nebo vy sama?
Máme to tak nějak napůl. Já jsem řekla, že miluju Apokryfy od Čapka a děti si vymyslely repliky. Ostatní věcí jsou také dotvářeny dětmi.
Názory z publika:
„Představení se mi líbilo, měli to moc hezké, ale přišlo mi, že si vybrali jednoduší téma na zpracování.“
„Ze začátku to bylo opravdu vtipné a příběh byl zábavný. Jelikož v našem souboru pracujeme trochu jinak, byla to zajímavá změna.“
„Na mě to bylo trochu moc kýčovitý.“
tfa