Tak na začátek, co jste vlastně hráli?
My jsme hráli konverzační komedii, která se nazývá Když se zhasne. Je to klasická konverzačka pro pobavení nejširšího publika.
Konverzační komedie jsou váš obvyklý repertoár?
My se snažíme repertoár víceméně střídat, takže jsme přešli z tragikomedie až hororu na takovouhle konverzačku. Nemyslím si, že jsme se nějak přizpůsobili divákům, ale cítili jsme, že ty lidi v rámci amatérského divadla předpokládají, že přijdou a budou se smát. Žádné veliké psychologie, veliká témata, bylo by to fajn, ale myslím si, že pro takový ochotnický soubor, jako jsme třeba my, co jezdíme po těch nejzapadlejších vesničkách jsou lepší ty lehčí kusy pro průměr toho diváka.
Proč jste si vybrali právě tuhle hru?
Ten výběr hlavně závisí na tom, jaké jsou možnosti daného souboru, samozřejmě velkou roli u toho hraje počet herců a scéna, podle které se potom člověk rozmýšlí, jak jezdit na zájezdy. Nejsme profesionální divadlo, které má náklaďáky na převezení scény. To jsou ty hlavní důvody, proč se člověk rozhodl
Jak váš soubor funguje?
Soubor funguje ta patnáct let, možná i déle. Samozřejmě, začalo se na nejjednodušší bázi, jako jsou pohádky pro děti a takové ty lehčí kusy. Postupně jsme zajeli na nějaká náročnější témata. Ale ty lidi se obměňují, takže v nejlepších dobách ten soubor mě deset až patnáct členů, kteří byli schopní hrát, to se upravuje, ale takový ten základ zůstává.
Máte nějaký plán do budoucna, co byste rádi hráli dál?
No určitě, my už máme plán poslední dva, tři roky a to ten, že chceme udělat divadelní verzi filmu Kouř. Takže jsme oslovili pana Vorla a chtěli jsme jeho svolení a nějak jsme to i konzultovali, ale jak říkám, to jsou plány, které máme dva, tři roky… Nějaké zkoušky už proběhly, ale skončilo to na tom, že je to náročný na počet herců. Takže to byla velká překážka, taky není vůbec jednoduché udělat ten filmový scénář na ty divadelní prkna. Ty střihy pak nefungují a tak. Nechci říct, že to je veliké sousto, ale zůstává to jako cíl.
-GLAS-