Amatérské divadlo v Liberci na NaNečistu 2012
Jana Žáčková (členka poroty 2012)
Ve dnech 14. až 18. března 2012 se v Liberci již po sedmé uskutečnila nepostupová mezidruhová přehlídka amatérského divadla NaNečisto, nad kterou převzal záštitu Tomáš Töpfer, za účasti divadelních souborů ze všech možných míst z celé České republiky.
Určité procento amatérských divadelníků se schází pravidelně na postupových přehlídkách pořádaných Nipos-Artamou, ale ráda bych na tomto místě zdůraznila, že se schází i na přehlídkách nepostupových, Nipos-Artamou nepořádaných. Letošní účast v Liberci dokazuje, že amatérské soubory mají stále větší ambici se rozvíjet, účastnit se seminářů pod odborným vedením a vyslechnout si z úst lektorského sboru rady a doporučení jak s inscenací dále nakládat.
Sedmý ročník Nanečista, naposledy organizovaný pod vedením zakladatele přehlídky Pavlem Skálou, měl opět široký dramaturgický záběr a statisticky byl na počet inscenací nejpočetnější. Celkem jsme tak měli možnost shlédnout 20 inscenací, z toho představení poslední Nestvůrná dívka zcizila oblíbený velikonoční pokrm! brněnského souboru Kočébr bylo představením inspirativním. Nanečisto tvořily zejména autorské inscenace, původní dramatizace, ale i světové a české drama.
Nejvýraznější změnou oproti loňským ročníkům byla možnost pro lektorský sbor, ve složení Vítězslav Větrovec, Magdalena Rellichová, Alexandr Průša a Jana Žáčková, udílet libovolná ocenění. Cenu lektorského sboru získala inscenace Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou v provedení ZUŠ F. L. Gasmanna pod vedením Pavla Skály. Dílčí ocenění jednotlivých členů lektorského sboru získaly soubory DFS Jizerka, Adam Steinbaurer, soubor ToŤ a Divadlo (bez záruky).
Den první
Den první patřil studentským souborům a inscenacím. DFS Jizerka s inscenací Přástky, aneb kde jsou lidé, tam je řeč kombinující folklorní kroužek s dramatickým, zaujal svoji čistotou a hravostí. Inscenace ZUŠ F.L. Gasmanna Věci,které musíš udělat než se tě zmocní staří a nuda vycházející z etud na téma názvu inscenace. Bylo zřejmé, že studenti jsou tématem zaujati, ale etudy byly spojeny opravdu jen tématem, nikoliv divadelními prostředky, což inscenaci tříštilo do jednotlivých sekvencí.
Věčné téma vztahů mezi studenty a učiteli inscenovaných studentským souborem Mistři z Vansdorfu bylo inspirované knižní předlohou Študáci a kantoři Jaroslava Žáka. Inscenace se stejnojmenným názvem vycházela ze současného prostředí školy, což bylo pro inscenaci přínosné. Na druhou stranu rámec knižní předlohy a archaická čeština, místy i situace převzaté z Žáka do koncepce inscenace tříštila její jednotnost.
Závěrečné středeční představení patřilo domácímu souboru Stopa, který tentokrát uvedl „volnou“ dramatizaci Sherlocka Holmese od Sira Arthura Conana Doyla pod názvem Holmesiáda. Vedoucí souboru Petr Horáček předlohu zdramatizoval i zrežíroval. Soubor Stopa se posunul dále v hereckém jednání, které se zpřesňuje a zvládá nadsázku, kterou konkrétně provedení Holmesiády potřebovalo. Problematickými byly závěrečné pasáže, které se pro diváky staly nepochopitelnými pokud byli neznalí příběhu. Místy se objevovaly citace z filmu Guye Ritchieho Sherlock Holmes (2009), které však nebyly technicky zvládnuté, nutno podotknout, že se na jevišti filmovým efektům dá jen těžko dostát.
Den druhý
Nově se na Nanečistu se představil další liberecký soubor Úplně nenormální ochotnický spolek o.s. s autorskou inscenací Záhada jizerského yettiho. Svérázná inscenace plná divadelní anarchie záměrné, ale z větší části nevědomé, pak potvrdila i název souboru, který pracuje s principem „ochotničiny“. Soubor má své stálé publikum, které ovšem na přehlídce chybělo, tudíž svéráznost souboru u festivalového publika nebyla přijata.
Divadelní duo Toť představilo svou novou autorskou inscenaci o konci světa a pravém přátelství Totem. Kluci jsou sehraný herecký tým, který nemá problém udržet divákovu pozornost. Dvě linie příběhu se v závěru sice přirozeně propojí, ale bez potřebné katarze. Problematickým místem, jinak velmi zdařilé inscenace, byl pouze závěr, který nemají Toťáci ujasněný, jaké to „poselství“ by chtěli divákovi sdělit.
Loutkářský soubor Vozichet přivezl z Jablonce nad Nisou do Liberce pohádku Malá mořská víla. Loutky vyrobené z pěnových matrací plně korespondující s tématem Malé mořské víly a mořské pěny, bohužel přinášely loutkářské úskalí objekt vs. subjekt. Herci se obličejem schovávali za loutky, které byly bez „tváře“. Vypjaté emoční scény zůstávaly skryty za loutkou a následně nebyly přeneseny do publika.
Hlavní cenou ověnčená Pěnkava s Loutnou byla jednou z nejpříjemnějších a nejpřesnějších inscenací přehlídky. Režisér a vedoucí dramatického kroužku v Mostě Pavel Skála přenechal v prázdném prostoru prostor pro herectví svých žaček, které velmi jemně a čistě udržely intimitu přenechaného prostoru „středověké“ aktovky Antonína Přidala.
Soubor BezNázvu.doc, který pracuje na podobném principu jako výše jmenovaný soubor Toť, se na letošním ročníku představil s improvizovaným představením Třetí sezona. Inscenace z „budoucnosti“ o umělém vyvražďování důchodců se však nesetkala u publika s větším pochopením. Inscenátorské duo si neujasnilo, zda-li je téma pro ně dostatečně vážné anebo naopak komické a tím se inscenace hned po pár minutách začala rozpadat v nedostatečnou „anarchii“ slovní improvizace.
Den třetí
První ze dvou pražských souborů na přehlídce soubor Nepřijatelní se prezentoval uvedením textu Viliama Klimáčka Dealeři. Text o tom, že v dnešní době už si nekupujete jenom věci, ale i lidské osudy, štěstí, rodinu či přátelství v režii Jiřího Sádka nebyl přečten do hloubky a byl inscenován jako komedie. Soubor Nepřijatelných ale dokazuje, že ho zajímají současná témata, o kterých se snaží podělit s publikem.
Dalším příjemným překvapením bylo uvedení textu Eugena Ionesca Plešatá zpěvačka souborem Koberec zážitků, který je odnoží liberecké Stopy. Osobnost Pavla Steinbauera zaujala už ztvárněním Sherlocka Holmese v Holmesiádě, v Plešaté zpěvačce ztvárnil roli Smitha a zároveň inscenaci režijně vedl a nutno podotknout, že k převedení textu na jeviště přistupoval s „absurdní“ poctivostí. Inscenování a fascinace absurdním dramatem je pro tento začínající soubor jednou z největších předností.
Plný kapsy šutrů od Marie Jones souboru AMADIS z Brna je inscenací již vyhranou a na Nanečistu byla uvedena již čtyři roky po své premiéře (3. června 2008). Text skýtající příležitost pro dva herce představující celkem 16 postav je plně a rozmatitě využitá. Problematickým byl temporytmus inscenace, který je nepevný a odvijí se od improvizací Ondřeje Buchty a Josefa Šmirhala. Inscenace se na přehlídce protáhla právě díky improvizacím a bez potřebné přestávky nedala divákovi čas na chvíli si oddechnout.
Den čtvrtý
Závěrečný den odstartoval soubor Odevšad pantomimou Holčička se sirkama. Největším kladem inscenace je živý klavírní doprovod, který přenáší atmosféru drsné Andersonovy pohádky do hlediště. Soubor Odevšad pracuje výrazně se světlem a jednoduchým kostýmováním, což dotváří čistotu inscenace. Problematickým se zdálo praktické vyřešení nadpřirozené postavy Zimy, která se nedostatečně spojila s Holčičkou.
Tovaryši z Vansdorfu se představili s autorskou inscenací Richardův rok, jehož hlavním tématem je opuštění společnosti. Avšak téma z jeviště nemohlo přejít do publika, jelikož sebou přineslo spoustu základních problémů režijních jako je práce s prostorem, reprodukovanými myšlenkami namluveny nesrozumitelně, práce s hercem atd.
Autorská pohádka Radši do pekla půjdu souboru P.U.D z Brna byla příjemnou a u dětského publika velmi vděčně přijatou inscenací. Mix několika pohádek se povedl přenést v plné srozumitelnosti na jeviště. Tři princezny, které radši do pekla půjdou, než aby změnily svoji pýchu, lenost a naivitu, nakonec k napravení vlastní duše dojdou aneb konec dobrý všechno dobré.
Soubor Femmes Fatales, o.s představil text Arnošta Goldflama Dámská šatna (na repertoáru i v Klicperově divadle v Hradci Králové). Text skýtající hereckou příležitost pro čtyři herečky hrající o zákulisí v zákulisí divadelní šatny, o životních strastech, radostech a pracovních sporů. Dámská šatna je potřeba hrát s lehkou nadsázkou, což se z části herečkám dařilo. Avšak kolektivní režie postrádala místy odstup od textu a přínosným by byla pro inscenaci dramaturgická úprava zdlouhavého textu. Scénografické řešení otáčení šatních stolků umě rámoval psychologické obnažení před publikem.
Blackbird současného britského dramatika Davida Harrowera je inspirovaná skutečným případem. Divadlo (bez záruky) se dramaturgicky vypořádalo s objemným textem a precizně převedl komplikovaný vztah mezi Unou a Raymondem. Vztah lásky mezi dospělým a dítětem, jemu bylo čtyřicet a jí dvanáct, setkání plné zvratů bylo velmi silným divadelním zážitkem. Divadlo (bez záruky) pracuje se současnou dramatikou jemně, v podsatě na prázdném prostoru a na kvalitě herectví.
Nanečisto každý rok dokazuje, že už „nanečistem“ není tak úplně. Kvalita inscenací je z větší části připravená účastnit se amatérských postupových přehlídek bez větších zásahů. Sedmý rok nanečista potvrdil důležitost pořádání takovéto přehlídky a já přeji novým organizátorům hodně štěstí, píle a zdaru a nadšení do dalšího osmého ročníku.